čtvrtek 14. července 2011

Malinová bublanina- ale pozor, velmi netypická:)

Konečně. Je tady čas malin a tak vám můžu nabídnout tuto laskominu. Pro mě je to úplně nej nej nej ! Nejrychlejší, nejjednodušší a nejchutnější! Recept mám z dávného čísla Apetitu, už ani nevím ,jak se to vlastně původně jmenovalo, ale určitě tam bylo něco s bublaninou. To je tak- máme tetu a to je typická lesní sběračka (po babičce), takže přes léto nám stále něco nosí (maliny, jahody, ostružiny, hřiby....někdy obejde i pár zpustlých zarostlých zahrad, to jsou potom i angrešty a rybízy.....) a to léto bylo fakt hodně malin a ostružin. Na stole mi zrovna leželo nové číslo Apetitu a v něm recept na ovocnou bublaninu. Takže super, zrovna se to hodilo. Jen jsem zapomněla nějak zapnout mozek, jinak by mi muselo být jasné, že když smíchám minimum mouky s celou smetanou a vajíčkama, že z toho opravdu nemůže být klasická maminčina "suchá" bublanina. Moje překvapení tudíž bylo docela velké, vytáhla jsem z trouby mírně "třesoucí" se cosi a když jsem nakrojila, tak jsem opravdu myslela, že to poletí do koše. A pak mě napadlo, že recept přečtu do konce (smajlík se červená), no a samozřejmě jsem zjistila, že vše je, jak má být. První ochutnání bylo trošku rozpačité, na takové vlhké "něco" nebyly prozatím moje chuťové buňky zvyklé, ale hned vzápětí se ve mně začalo ozývat- JEŠTĚ, JEŠTĚ! A nemohla jsem přestat. A od té doby, když si na něj (ten dezert) jen vzpomenu, ozývá se stále to samé!!!
Tady tedy je ten recept:
- předehřejeme troubu na 190 st., horkovzdušnou na 170 st.



- koláčovou formu o průměru 23 cm (já mám 26) vymažeme máslem a ovoce rozsypeme po dně (nejlepší jsou maliny a ostružiny, zkoušela jsem i jahody, rybíz, ale už to nebylo ono)....aha, nemám tu množství ovoce, takže ovoce tolik, aby se volně pokrylo to dno:)



-  rychle utřeme- 50 g nasekaných mandlí (můžou být i lískové oříšky nebo vlašské- vše je dobré:), 2 lžíce hladké mouky, 100 g přírodního krupicového cukru, 2 vejce, 2 žloutky a 250 ml smetany ke šlehání a celé to nalijeme na ovoce



- a pečeme asi 25- 30 minut


...takhle to vypadá upečené...



...tahle na talíři...



...a takhle skoro snězené...




Tak všem dobrou chuť!!!:)

neděle 10. července 2011

Ještě pár střípků

....z oslavy.


Dort skoro snězen...a koloušek uložen mezi ostatní zvířátka...



...kniha téměř přečtená...opravdu jsem si nemyslela, že na konci první třídy bude ta naše slečna schopná sama přečíst celou knihu...vypadá to, že už je nejvyšší čas, obnovit průkazku do knihovny:)



...listonozi úspěšně rostou...



...a tady jeden z dárků nejmilejší, ona je prostě "botičková", předpokládám, že až bude dospělá, bude mít celou jednu skříň zaplněnou botama:)



...no a nakonec děda, nezklamal a při každé příležitosti si obléká tričko od nás:)))

středa 6. července 2011

Naše rodinná tradice

Letitá. Každý rok (kromě pár výjimek- jako třeba když byly povodně, jinak snad nevím?) chodíme na začátku prázdnin na Hostýn. Od mých 3 let, takže už je to něco přes třicet:))) Poprvé jsme šli jen s taťkou, jeho bráchou se synkem a dědou,váže se k tomu jedna z mých prvních vzpomínek,jak jsem se celou cestu závistivě dívala na stejně starého bratránka, jak se vítězoslavně nese na strýcových zádech(v takové té obrácené sedačce- pamatujete? a ač můj taťka byl také nosičem této sedačky, značnou část cesty jsem musela šlapkat po svých:), postupně se přidávali další z rodiny, posléze i sousedi, známí, jejich známí, občas jsme šli s někým, koho jsme opravdu vůbec neznali. A tak se to postupně obměňuje, někdo umře, další se narodí, "tvrdé jádro" zatím zůstává. Cesta začíná na Tesáku, někdy taky z Trojáku (toť vedlejší kopec), ale Tesák je klasika. A pak šupky dupky na Hostýn. Cesta je krásná, příjemná, po cestě jsou různá zastavení, třeba u pomníčku dívky, která se ve zdejších horách ztratila a posléze umrzla, nebo třeba na skalách na Skalném. Zpáteční cesta vede směr Rusava, Lukoveček....., v případě krásného počasí se koupeme buď právě na Rusavě (ohřívané koupaliště), nebo takové místní koupálko v Lukovečku- na osvěžení naprosto dostačující.
Letos jsme provedli opět menší změnu, jelikož dopoledne byl muž v práci, tak jsme si to zkrátili a šli až z Bystřice. Jen my tři (já, muž a nejmenší), ostatní šli klasicky:)


Cestou nahoru jsme viděli spoustu krásných zákoutí a kochali se vůní vlhkých lesů....



Taktéž krásné výhledy byly....



A na Hostýně dlouhé schodiště lemované spoustou stánků (velké lákadlo pro děti všech generací:)...



...a na kopečku nádherná bazilika....



...a kolem několik křížových cest ...



...třeba i od Dušana Jurkoviče...



...a pořád krásné výhledy...



...a cestou nazpět pár snových roubenek:)


Tak za rok opět!!!
Krásné letní dny!!!

pondělí 4. července 2011

Malování mě nebaví

To si takhle jednou vybíráme v chytré knížce, co bysme mohli s prostředníčkem dělat a můj zrak spočine na malovaném ptáčku. "Vyrobíme si tohoto ptáčka?" ptám se já, "To néé, malování mě moc nebaví" říká on. Takže nic, nakonec to tak nějak vyšumí, vidím, že dnes se mu prostě tvořit nechce, pak jdu uspat nejmladšího a když se vracím chodbou, najdu tohle:
Nástěnnou malbu:) Takže přišlo vysvětlování (naoko vážná situace, v duchu se mi ale chtělo smát, jsem čekala a těšila se, kdy to příjde:), že opravdu jinam než na papír se nekreslí, prostředníček doufal, že se to dá vygumovat:) Ale chápu to,od babičky dostali každý obrovitánskou pastelku a obrovská pastelka si prostě žádá velké prostory a ty zřejmě obyčejný papír nenabízí:) Takže kromě "odrbkané" stěny od nejmladšího, ji teď máme takhle nádherně vyzdobenou. Dílo nazval "HLAVA S JEDNÍM OKEM".....a pak že ho malování nebaví:)