Mikulášsky vzpomínkově

Je to taková ta vzpomínka z dětství, která není nijak hmatatelná, žádná fotografie ji nezachytila, nikdo o ní nepovídá, nepřidává se k dobrému na rodinných sešlostech, není to vlastně ani vzpomínka na žádnou událost- jakože jsme někde byli, něco ohromného tam zažili, něco viděli, je to spíš jen pocit. Magický. Tajemný. Sladký .Voňavý. Takový, jako je zrovna tenhle předvánoční čas. Taková ta vnitřní, na první pohled nepodstatná a nezajímavá záležitost. Tmavá ulice (ač ještě odpoledne, žřejmě jsme právě přišly ze školky), nikde ani živáčka, sněží, mamka šla nakoupit do obchodu a já ni čekám. Mám sáňky, jezdím na nich po ulici (ano, tenkrát se to ještě dalo) a občas se podívám na lampu, přivřu oči- dělá to takové dlouhé paprsky. A když nakloním hlavu, paprsky se taky nakloní. Bim, bam, bim, bam....... Potom vyjde mamka a dá mi perník. S Mikulášem.
To je vše:) Tak "málo" a přitom tolik hřejivá vzpomínka.  A tak vím, že není třeba pořád něco "zažívat", že někdy stačí jen "prostě být".